Jerušalajim šel zahav

(Naomi Šemer, překl. J. Prudil)

1. Horský vzduch čistý jak víno ve větru stmívání
přináší borovou vůni a ze všech míst zvony zní.
Ticho stromů a bílý kámen ve spánku objímá
to město až k bolesti krásné, co v srdci svém zeď má.

R: Jeruzaléme ze zlata, mědi a záře tajemství,
pohleď i já jsem jeden z tónů všech písní tvých.
Jerušalajim šel zahav, vešel nechošet vešel or,
halo lechol - širjájich ani kinor.

2. Smutek sedá na trh prázdný a k vyschlým cisternám,
jen lítost chodí starým městem k hoře kde stával chrám.
V jeskyních sto sluncí zhaslých jen vítr rozdmýchá,
nemohu jít k Mrtvému moři, nemohu jít do Jericha.

3. Ať mi jazyk můj na patro přilne a ruce neslouží,
když zapomenu tvoje jméno, budu pít hořkou vodu z kaluží.
Jak sabra která vprostřed pouště vždy znovu rozkvétá,
tak budu já o tobě zpívat, Jeruzaléme ze zlata.

4. Tak málokdy a přece zázrak, zeď je zhroucená,
šófar volá na horu chrámu, na trh a k plným cisternám.
V jeskyních sto sluncí září, až téměř nedýchám
a mohu jít k Mrtvému moři a mohu jít do Jericha.