Lodě
(Bard/Bard 2011)
Loď osamělá, vodního zrcadla třpyt
Ospalé plachty dolů z ráhen bezvládně visí
Těsná cela mříží vod obklopená - není kam jít
Kapitán na kolenou prosí vítr, ať plachty vzkřísí
Když promluvíš, prolomíš bezvětří ticha
A kdo cítí ten vánek, otevře oči a dýchá
Když promluvíš, naplníš prázdnotu duší
A loď vyrazí k lodi, volání zaslechnou hluší
Loď osamělá, hladina objímá kýl
Soucitné moře tak dává vězňům svůj příděl něhy
Sůl se bělá na nehybných bocích - ztratil se cíl
Ve strážním koši marně vyhlížejí vysněné břehy
Když promluvíš, prolomíš bezvětří ticha...
Když promluvíš, hladinu rozčeří vlny
Lodě poplují k břehům, kde prázdný džbán bude plný
Když promluvíš, odhalíš moudrosti hlubin
Bolestí život se zrodil, když z dlaní vytryskl rubín
Loď pluje s lodí (loď pluje s lodí)
Na stejných vlnách (na stejných vlnách)
Po stejném větru (po stejném větru)
Ke stejným břehům (loď pluje s lodí)